NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už hodně dlouho si říkám, že u nás na webu alespoň pár řádek o této desce prostě chybí. Už jen proto, že jde o jednu z nejlepších svého roku. Žádná taková kapela u nás nikdy nebyla a zatím ani není. Po restu, který jsem před nedávnem plnil s kapelou VEENA, tu připomínám další bandu, kde hraje Verča Buriánková a David Zeman (jinak vlastně KALLE). Zbytek formace tvoří protřelé figury z FIVE SECONDS TO LEAVE. Výsledek je vlastně velmi přirozený. Srážka těchto dvou celků je vším, co byste od toho měli očekávat. Bahno, do kterého vstupuje něco nadpozemského, éterického a znepokojivého. To vše obaleno fantastickým zvukem, o který se postaral basák Hromy ve svém studiu Low Resolution.
NOD NOD je prostě kombo, kde vyplavalo to nejlepší z obou kapel. Zlověstné rezavé kytary se nervózně převalují v melodiích, které vytváří neopakovatelnou atmosféru zmaru. Tohle jsou zvuky, které uslyšíte, když zapadnete do rašeliniště a víte, že už nikdy nevyplavete. Verča tu představuje hlasové rejstříky, které jsem od ní nikdy v minulosti neslyšel a výsledek je o to drásavější. Gradace, atmosféra i to, jakým jazykem s vámi album komunikuje, je pro mě to nejsilnější, co jsem kdy od nějaké domácí kapely zažil. Jejich hudba je najednou velmi blízko a je nebezpečná a zlověstná. Není moc možností, jak před tím utéct. NOD NOD se dotkli mojí duše a to se moc kapelám nepodařilo. Je to jedna z mála desek, ke které se poslední tři roky stále vracím, protože v určitém rozpoložení není nic lepšího, než si pustit právě toto LP.
9 / 10
Nod Nod (2014)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.